Cordyceps má hodně dlouhou historii, v současnosti je ale dostupnější

tibetská krajina s kráčejícím mnichem

Cordyceps sinensis je houba, která roste v nadmořské výšce nad 4500 m tibetských náhorních plošin. Jeho sílu popsali nejen v tibetské medicíně, ale i už ve starých čínských lékařských knihách.

Historie houby Cordyceps

Uvádí se, že otec moderní etnické mykologie, Gordon Wasson, věřil, že tato houba byla používána při náboženských obřadech před neuvěřitelnými 4000 roky. Pro Číňany byla houba velmi vzácná, proto ji směli konzumovat jen ti nejurozenější z císařského dvora a šlechta. Cordyceps považovali za oblíbenou pochoutku, využívanou jako nádivka do kachny. Věřilo se, že tím jedlíci získají vitalitu, dosáhnou dlouhověkosti a zabrání nemocem.

Úplně první si ale měli všimnout vlivu Cordycepsu pastevci jaků, když sledovali, jak se chovají zvířata, která se houbou na jaře živila. Zaujala je především jejich bujnost ve všech ohledech. Už zhruba okolo roku 250 n. l. byla houba řazena mezi významné rostliny čínské fytoterapie, když se dostala do cenné knihy She Nong Ben Cao Jing,

První písemnou zmínku o účincích této houby můžeme najít v Nové kompilaci lékopisu, což je dílo Wu-i Lua z roku 1757.

Cordyceps v dnešní době

Dnes je už pěstuje uměle, proto je mnohem dostupnější. Cena houby z přírody je stále velmi vysoká. V roce 2008 měla cena za kilogram odpovídat zhruba 100-180 tisícům Kč.

V současné době se Cordyceps využívá třeba v rámci tradiční čínské medicíny, a to pro posílení. Nejen při dlouhodobých onemocněních, ale také třeba u různých psychických neduhů. Houba se osvědčila především ve stavech, které zasahují oblast plic a srdce. Může se jednat o alergie, ale i třeba nádorová onemocnění.

Pod názvem jartsa gunbu se housenice čínská využívá i v rámci tibetské medicíny, hlavně jako tonikum. Místní léčitelé ji podávají lidem, kteří mají problémy s ledvinami, srdcem, ale také na sexuální potenci. Po tomto využití sahají i v Japonsku. Kromě toho by houba podle nich měla pomáhat na bolest ve stehnech a kolenech.

Zdroj:

David Winston, Steven Maimes, Adaptogeny, Triton, 2011

V. Antonín, I. Jablonský, V. Šašek, Z. Vančuříková. Houby jako lék, Ottovo nakladatelství, 2013

serial-cordyceps-button

Houby Hericium, hlíva ústřičná a maitake mají dlouhou tradici v tradiční čínské medicíně

korálovec ježatý u kmene stromu

Tradiční čínská medicína nevyužívá jen medicinální houby Cordyceps, Reishi, Shiitake nebo Coriolus. Po staletí nacházejí uplatnění i další houby, jako je Hericium, hlíva ústřičná a maitake.

Hericium (korálovec ježatý)

Hericium erinaceus, česky korálovec ježatý je v Číně znám jako „Houtou” nebo „Shishigashira”. Tradiční čínská medicína tuto neobvyklou houbu, která roste na starých nebo mrtvých listnatých stromech, využívá už po staletí. Nejen v rámci čínské medicíny, ale i té japonské, se jedná o velmi častou houbu. V čínských a japonských zdravotnických lidových systémech nachází Hericium uplatnění k podpoře sleziny, výživě střev a bývá podáváno i jako protirakovinová látka. Oproti tomu Indiáni v Severní Americe byli pověstní tím, že stále u sebe měli prášek z usušené plodnice, kterým mohli ošetřit zranění a zastavit krvácení.

hlíva ústřičná v misce

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)

Hlívě ústřičné se už dlouho říká „božský květ”. Tuto přezdívku získala houba v Číně, za období dynastie Sung (420-479 př. n. l.), kdy na ni byla napsána i oslavná báseň. Právě z této doby pocházejí první zmínky o příznivém vlivu hlívy. Tradiční čínská medicína prostřednictvím hlívy posilovala funkci žaludku a sleziny a podporovala celkovou qi (energii).
Tuto houbu ovšem neznali jen v Asii, její nejen kulinární věhlas se šířil i z Jižní Ameriky, Afriky a hlíva není neznámá ani středoevropanům.

Maitake (Grifola frondosa)

Maitake neboli česky trsnatec lupenitý se přes 3000 let využívá v Japonsku a Číně nejen pro přípravu pokrmů, ale také na podporu organismu. Konkrétně v Číně měla tato houba uplatnění v lidovém léčitelství už za dynastie Han (206-220 n. l.), a to jako adaptogen (proti psychickému i fyzickému stresu) i jako tonikum. Tradiční čínská medicína trsnatce lupenitého využívá pro doplnění sleziny a zvyšování qi (energie).
Překlad japonského slova maitake zní „tančící houba”, což může odkazovat na radost sběračů, když trsnatec nalezli, nebo prý odkazuje na podobu houby. Trs plodnic má totiž těsně přiléhající klobouky a připomíná tak tanec motýlů.

Zdroj
https://www.researchgate.net/publication/281146648_Hericium_erinaceus_an_amazing_medicinal_mushroom
Christopher Hobbs: Medicinal Mushrooms: An Exploration of Tradition, Healing, and Culture. Botanica Press, 1986
V. Antonín, I. Jablonský, V. Šašek, Z. Vančuříková. Houby jako lék, Ottovo nakladatelství, 2013

serial-cordyceps-button

Jak vzniká houba Cordyceps a její růst v přírodě

houba cordyceps sinensis

Houba Cordyceps patří mezi parazitující druhy. Pro svůj vývoj totiž využívá různé druhy hmyzu. V případě nejznámější houby – housenice čínské (cordyceps sinensis) – je to housenka motýla.

Houba Cordyceps dělá ze zvířat monstra

Cordyceps nebo česky housenice je druhem houby, která je roste hlavně v Číně. Z čínských jmen vyplývá jejich změna – chvíli hmyz chvíli rostlina. V určité chvíli vypadá Cordyceps opravdu děsivě. A jak celá změna probíhá?
V zimě se housenice vyskytuje v podobě podhoubí. Když nastane tepleji, vyráží nad zem a postupně začíná zrát. Uvolňují se spory, které napadají různé druhy zvířat. Hostitelem mohou být housenky, mravenci, pavouci a další druhy hmyzu.
Spory se rozrůstají a zvíře umírá. Přitom z těla zvířete začnou vyrážet zvláštní houbovitá chapadla.

Co Cordyceps provádí s mravencem je velmi dobře vidět v dokumentu BBC Planet Earth Attenborough BBC wildlife s názvem Cordyceps: attack of the killer fungi (útok vražedné houby). Když spory zasáhnou zvíře, mění své chování a počíná si tak, jak to vyhovuje houbě.

V zimě housenka v létě rostlina

Některé druhy housenice, jako již zmíněná housenice čínská, rostou ve vysokohorských oblastech Číny. Napadnou housenku, která se zavrtá do země, kde zůstává přes zimu. Tento druh housenky je velmi odolný, dobře zvládá místní náročné podnebí, nemá problém s chladem ani nedostatkem kyslíku a živí se oddenky rostlin. V zemi houba tráví tělo housenky. Skleroncium vyplňuje chitinovou schránku a housenka umírá. Na jaře pak ze země vyrůstá houba. Z hlavy housenky vyrazí hlavičkovitý útvar červenohnědé barvy zvaný stromatum. Na něm vznikají spory, které se uvolňují do okolí, aby tak mohly nakazit další hmyz. Housenka je velmi dobře živená, proto houba, která housenku pohltí, získává spoustu cenných látek.

Ve druhém animovaném videu od Gross Science je dobře vidět celý proces, jak funguje život housenky, co se v průběhu roku děje s housenkou a její proměna v houbu.

Tyto vzácné houby se chovají velmi drsně, přesto stojí za pozornost.

serial-cordyceps-button