Potenciální léčivo na rakovinu

Houby housenice (Cordyceps) jsou vzácní parazité napadající hibernující housenky v tibetských horách. Po staletí jsou vysoce ceněny v tradiční čínské medicíně – i malé množství může vynést stovky liber.

Vědci z Nottinghamské univerzity zjišťují, jak by tato houba mohla fungovat, a především zkoumají cordycepin, jednu z látek obsažených v těchto houbách. Již objevili, že cordycepin má potenciál jako lék na rakovinu. Jejich nová práce naznačuje, že by také mohl mít protizánětlivé účinky a potenciál pomoci lidem trpícím astmatem, revmatoidní artritidou, renálním selháním a následky mrtvice.

Výzkum zveřejněný dnes v akademickém časopise RNA vedla Dr. Cornelia de Moor na Farmaceutické fakultě. Ukazuje, že cordycepin snižuje množství zánětlivých genových produktů v buňkách hladkého svalstva dýchacích cest – buňkách, které se stahují během astmatického záchvatu.

Různé studie naznačují, že cordycepin by mohl být účinným lékem na celou řadu nemocí, mimo jiné rakovinu, mrtvici, poškození ledvin a zánětlivé onemocnění plic, ale dosud nebylo jasné, jak může cordycepin vyvolávat tolik různých příznivých účinků na buněčné úrovni.

Proti zánětům lépe než syntetické léky

Dr. de Moor řekla: „Prokázali jsme, že cordycepin snižuje expresi zánětlivých genů v buňkách hladkého svalstva dýchacích cest tak, že působí při posledním kroku syntézy jejich mediátorové RNA (mRNA), která nese chemickou předlohu pro syntézu proteinů. Tento proces se nazývá polyadenylace. Běžně užívané protizánětlivé léky buď působí mnohem dříve při aktivaci zánětlivých genů, jako například prednison, nebo působí na jeden z konečných produktů zánětlivé reakce (např. ibuprofen). Tato zjištění naznačují, že cordycepin funguje na úplně jiném principu než v současnosti používané protizánětlivé léky, což z něj dělá potenciální léčivo pro pacienty, na které tyto léky nepůsobí dobře.

„Je však překvapivé, že cordycepin neovlivňuje syntézu mRNA z jiných genů, protože téměř všechny mRNA vyžadují polyadenylaci.“

Výzkum Dr. de Moor naznačuje, že je to proto, že zánětlivé geny mohou být velmi rychle aktivovány a že cordycepin má také mnoho různých účinků, jelikož pozměňuje syntézu jiných tříd rychle aktivovaných genů. Pokud je tomu tak, dá se říct, že cordycepin zpomaluje rychlé buněčné odpovědi na poškození tkáně a jeho fungování by mohlo spočívat v předcházení přehnané aktivace těchto odpovědí, která je spojená s nemocemi, jako je astma, revmatoidní artritida, renální selhání, rakovina a následky mrtvice.

Dr. de Moor řekla: „Doufáme, že dále prozkoumáme, které geny jsou více závislé na polyadenylaci než jiné a proč tomu tak je, a také otestujeme účinky cordycepinu na zvířecích modelech nemocí. Klinické testování cordycepinu nemáme v nejbližší době v plánu, jelikož si myslíme, že nejprve musíme tento lék důkladněji pochopit, než podstoupíme riziko jeho použití pro léčbu pacientů.“

Aby tato zásadní práce mohla pokračovat, Výzkumná rada pro biotechnologii a biologii (Biotechnology and Biological Sciences Research Council) věnovala další finanční prostředky.